Nábor jako řízený proces

    Sto reakcí na inzerát neznamená dobrý nábor. Pokud je většina kandidátů mimo profil, firma jen vytvořila práci sama sobě. V tomto projektu jsme nábor přestavěli z měření objemu na měření relevance.

    Klient
    Menší rostoucí firma
    Situace
    Nábor zaměřený na počet kandidátů
    Role Insita
    Nastavení procesu a kritérií výběru
    Výsledek
    Měření relevance místo objemu
    100
    kandidátů byla původní metrika úspěchu
    6 fází
    náborového trychtýře
    6 kroků
    jednotného výběrového procesu

    Výchozí situace

    Klientem byla menší rostoucí firma, jejíž majitel byl výrazně zapojený do výběru nových lidí. Jeho představa dobrého náboru byla jednoduchá: čím více kandidátů, tím lépe. U každé otevřené pozice očekával ideálně minimálně sto reakcí.

    Pokud přišlo kandidátů méně, považoval nábor za málo úspěšný. Současně ale nechtěl trávit čas komunikací s lidmi, kteří nebyli vhodní. Odpovídání na životopisy, průběžné informace nebo zamítavé e-maily vnímal jako administrativu bez přímého přínosu.

    Výsledkem byl proces zaměřený především na objem kandidátů. Ne na jejich relevanci.

    Co bylo potřeba změnit

    První změnou nebyl náborový software ani nový inzerát. Bylo potřeba změnit samotnou definici úspěšného náboru. Sto reakcí totiž nemusí znamenat dobrý nábor. Pokud je devadesát lidí mimo profil, firma pouze vytvořila práci sama sobě.

    Začali jsme proto sledovat nábor jako trychtýř: oslovení, relevantní kandidát, prescreen, další kolo, nabídka, nástup.

    Definice role ještě před spuštěním náboru

    • proč role existuje a jaký má přinášet výsledek
    • co musí člověk opravdu umět a co je možné doučit
    • podle čeho budeme kandidáty hodnotit
    • které požadavky jsou zásadní a které jen příjemné mít

    Jednotný výběrový proces

    Nastavili jsme jasný sled kroků: inzerce a sourcing, vyhodnocení životopisu, krátký prescreen, praktický úkol nebo case study, osobní rozhovor a rozhodnutí. U každé fáze bylo předem určeno, co zjišťujeme, kdo rozhoduje, podle jakých kritérií a kdo kandidátovi komunikuje další krok.

    Kandidátská zkušenost jako součást značky

    Jednou z největších změn byla komunikace. Klient původně vnímal zamítavou odpověď jako zbytečnou práci. My jsme ji začali řešit jako součást employer brandu.

    Kandidát, kterého firma nepřijme, přestává být uchazečem. Může ale zůstat zákazníkem, partnerem nebo člověkem, který o zkušenosti s firmou mluví dál.

    Nastavili jsme proto jasná pravidla, kdy kandidát dostává potvrzení, kdy informaci o dalším postupu a kdy zpětnou vazbu. Komunikace nemusela být dlouhá. Musela být spolehlivá.

    Co se změnilo

    Postupně se změnila i otázka, kterou si firma při vyhodnocování náboru kladla. Místo kolik máme kandidátů se ptala, kolik máme kandidátů, se kterými má smysl pokračovat.

    Firma začala místo absolutního počtu životopisů sledovat kvalitu jednotlivých částí náborového trychtýře. Nábor se zároveň přestal vnímat jako izolovaná personální administrativa a stal se součástí toho, jak firma vystupuje vůči trhu.

    Employer branding nevzniká jen kariérní stránkou a hezkými fotografiemi. Vzniká i tím, jak se firma zachová k člověku, kterého nakonec nepřijme.

    Časté otázky

    Je vysoký počet kandidátů znakem dobrého náboru?

    Není. Pokud je většina reakcí mimo profil, firma investuje čas do třídění, které nikam nevede. Sledovat se má počet kandidátů, se kterými má smysl pokračovat, ne počet doručených životopisů.

    Čím má nábor začít?

    Definicí role: proč existuje, jaký výsledek má přinášet, co musí člověk umět, co je možné doučit a podle čeho budeme kandidáty hodnotit. Bez toho se kritéria dotvářejí až v průběhu a každé kolo hodnotí něco jiného.

    Proč odpovídat kandidátům, které firma nepřijme?

    Protože odmítnutý kandidát zůstává zákazníkem, partnerem nebo člověkem, který o firmě mluví dál. Komunikace nemusí být dlouhá, musí být spolehlivá.

    Řešíte podobnou situaci?

    Na začátku potřebujeme vědět, co se ve firmě děje, jaký to má dopad a proč to vedení řeší právě teď. Pokud se během rozhovoru ukáže, že skutečná příčina leží jinde, pojmenujeme ji rovnou.